Pierre Boulle
Čekal jsem klasický válečný příběh z prostředí zajateckého tábora. Místo něj se mi dostalo poněkud zarážejícího ironického příběhu jednoho mostu s jistými absurdními prvky.
Na začátku 2. světové války prohrávali Angličané, kde se dalo. Situace nebyla jiná ani v Asii, kde se anglická vojska vzdávala po tisících. Proti nim stály jednotky Japonců, kteří se řídili známým heslem, „Smrt je lepší než se vzdát“. Proto se ke všem vojákům v zajateckých táborech chovali bez respektu, a nedalo by se říci, že se chovali podle Ženevských úmluv.
Stejná situace panovala i v táboře u řeky Kwai. Byl sem přesunut celý oddíl pod velením plukovníka Nicholsona mající za úkol postavit most přes řeku. Hned po příchodu, jim vedoucí tábora plukovník Saitó oznámil, že nemá rád Brity, a ať nečekají žádnou flákárnu, a ke konci svého projevu ještě párkrát zmínil, že nemá rád Brity. Bohužel netušil, jak je plukovník Nicholson zásadový, a začíná mezi nimi hra o psychologickou nadvládu nad táborem.
V každém případe postava plukovníka Saitó byla velmi zvláštní a výstižně vykreslena. Saitóova duše jako by se potácela mezi duší takového pana Hyda, schopnou každé odpornosti, a duší doktora Jekylla, poměrně lidskou. Jeho stav se řídil především podle toho, kolik toho měl vypito. Tyto rozdíly však byly místy až vtipné, jindy z nich běhal mráz po zádech.
Plukovník Nicholson byl vycvičen dle starých koloniálních zásad, kdy Japonci pro něho nebyli nic víc, než opice, které napodobují styl od vyspělých národů (Britů), a tak vším, co bylo po něm a jeho lidech vyžadováno, opovrhoval. Musím však uznat, že jeho odvaha a přesvědčení předčilo i to nejhorší, s čím dokázali Japonci přijít. Svou vytrvalostí dokázal přesvědčit, že jen díky jeho velení a vyspělým znalostem a technikám Britů může být most postaven.
Postava lékaře Cliptona zde hraje jakousi roli Nicholsonova druhého já, které oponuje jeho přesvědčení a cíli. Klade mu na srdce zdraví jeho vojáků a připomíná, že jsou stále pouze lidé, kteří mají své limity. S postupem času však Nicholson přestává naslouchat svému příteli a zcela propadá snu postavení mostu.
Most se tak pro něho stává symbolem síly, nadřazenosti, dominance a všech jeho vůdčích schopností. Avšak most byl britskou tajnou službou jako nejdůležitější strategický bod železnice určen ke zničení, ale připravovaný atentát Nicholson, zaslepený mostem jako symbolem dosavadní britské civilizační nadvlády, odmítl podpořit.
Knížka je opravdu krátká, se zhruba 170 stránkami je to čtení na jedno odpoledne, a v mém vydání je zde i pár obrázků. Musím však říci, že u většiny obrázků mi unikl smysl, a nepochopil jsem jejich význam, což je pravděpodobně dáno tím, že nerozumím umění.
Hodnocení: 80 %
Na začátku 2. světové války prohrávali Angličané, kde se dalo. Situace nebyla jiná ani v Asii, kde se anglická vojska vzdávala po tisících. Proti nim stály jednotky Japonců, kteří se řídili známým heslem, „Smrt je lepší než se vzdát“. Proto se ke všem vojákům v zajateckých táborech chovali bez respektu, a nedalo by se říci, že se chovali podle Ženevských úmluv.
Stejná situace panovala i v táboře u řeky Kwai. Byl sem přesunut celý oddíl pod velením plukovníka Nicholsona mající za úkol postavit most přes řeku. Hned po příchodu, jim vedoucí tábora plukovník Saitó oznámil, že nemá rád Brity, a ať nečekají žádnou flákárnu, a ke konci svého projevu ještě párkrát zmínil, že nemá rád Brity. Bohužel netušil, jak je plukovník Nicholson zásadový, a začíná mezi nimi hra o psychologickou nadvládu nad táborem.
V každém případe postava plukovníka Saitó byla velmi zvláštní a výstižně vykreslena. Saitóova duše jako by se potácela mezi duší takového pana Hyda, schopnou každé odpornosti, a duší doktora Jekylla, poměrně lidskou. Jeho stav se řídil především podle toho, kolik toho měl vypito. Tyto rozdíly však byly místy až vtipné, jindy z nich běhal mráz po zádech.
Plukovník Nicholson byl vycvičen dle starých koloniálních zásad, kdy Japonci pro něho nebyli nic víc, než opice, které napodobují styl od vyspělých národů (Britů), a tak vším, co bylo po něm a jeho lidech vyžadováno, opovrhoval. Musím však uznat, že jeho odvaha a přesvědčení předčilo i to nejhorší, s čím dokázali Japonci přijít. Svou vytrvalostí dokázal přesvědčit, že jen díky jeho velení a vyspělým znalostem a technikám Britů může být most postaven.
Postava lékaře Cliptona zde hraje jakousi roli Nicholsonova druhého já, které oponuje jeho přesvědčení a cíli. Klade mu na srdce zdraví jeho vojáků a připomíná, že jsou stále pouze lidé, kteří mají své limity. S postupem času však Nicholson přestává naslouchat svému příteli a zcela propadá snu postavení mostu.
Most se tak pro něho stává symbolem síly, nadřazenosti, dominance a všech jeho vůdčích schopností. Avšak most byl britskou tajnou službou jako nejdůležitější strategický bod železnice určen ke zničení, ale připravovaný atentát Nicholson, zaslepený mostem jako symbolem dosavadní britské civilizační nadvlády, odmítl podpořit.
Knížka je opravdu krátká, se zhruba 170 stránkami je to čtení na jedno odpoledne, a v mém vydání je zde i pár obrázků. Musím však říci, že u většiny obrázků mi unikl smysl, a nepochopil jsem jejich význam, což je pravděpodobně dáno tím, že nerozumím umění.
Hodnocení: 80 %
Žádné komentáře:
Okomentovat